Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dokument II. D

17. 1. 2008

Dokument II.D – Popis skutečností souvisejících s hlavním líčením dne 6. března 2002 před Městským soudem v Praze

 

            Jak bylo uvedeno v předchozím Dokumentu II.C, byla dne 30. ledna 2002 podána k Městskému soudu v Praze obžaloba proti stěžovateli, jeho manželce a L.Ž. (Příloha VII.x). Tato obžaloba byla podána ve zcela odlišné koncepci související se spáchaným jednáním, jak bylo obžalovaným kladeno za vinu, než v jaké byla uvedena na dokumentech zvaných „Sdělení obvinění“ ze dne 6. března 2001 a odlišné od údajů uváděných v dalších dílčích rozhodnutích (Přílohy VII.e,f,h,i,j,l či d). Stěžovatel tedy mohl fakticky svou obhajobu připravovat až poté, co mu obžaloba byla doručena počátkem února 2002. Je tedy evidentní, že od 6. března 2001 do 30. ledna 2002 měla strana obžaloby jedenáct měsíců času na přípravu obžaloby, z čehož pět měsíců (od 6. března do 26. července 2001) stěžovatel vůbec nemohl nahlížet do spisu a jelikož fyzicky nahlédl poprvé až dne 18. září 2001, tak se jednalo o dobu šesti měsíců, kdy vůbec nevěděl, co, jak a proč se ve vyšetřování děje. Je zřetelné, že se jedná o jeden z aspektů, jež je shrnut v Dokumentu III.N v souvislosti s porušováním čl. 14 – Úmluvy, avšak nad rámec tohoto je třeba stanovit, že celé přípravné řízení probíhalo v ostrém rozporu s rovností zbraní, jakožto aspektu spravedlivého procesu.

            Protože první datum hlavního líčení bylo nařízeno na den 6.  března 2002, měl stěžovatel ve skutečnosti pouhý měsíc a pár dní na přípravu své obhajoby proti obžalobě.

            Ještě před tímto hlavním líčením podal stěžovatel Městskému soudu v Praze celou  řadu podnětů:

- dne 4. února 2002 – Návrh na předběžné projednání obžaloby (viz. ust. § 185 a násl. tr. řádu)         a to s ohledem na obsolutní neobjasnění podstaty sděleného obvinění a zároveň na fakt   neobvinění stěžovatele, dále na bránění nahlížení do spisu, na závažnou trestnou      činnost Policie ČR v objektu RD 662 v obci Rymaně (viz. Dokument II.A) a na             neúčinnost a neplatnost celé řady důkazů z přípravného řízení.

- dne 8. února 2002 – Doplnění návrhu ze dne 4. února, kde rozepsal nezákonnosti okolo      operativních odposlechů, zásahu a domovní prohlídky dne 6. března 2001 v RD 662      v obci Rymaně.

- dne 9. února 2002 – Další doplnění, v němž upozorňoval na další neplatné a nepoužitelné     důkazy ze spisu.

- dne 10. února 2002 – Doplnění, ve kterém upozornil na falšování doby úmrtí, na      bezdůvodné odmítání provedení navrhovaných důkazů a na porušování zákona ze         strany obžaloby.

- ve dnech 13. a 18. února 2002 – Další dvě doplnění obsahově navazující na veškeré            předchozí, kdy požadoval veřejné předběžné projednání obžaloby a vrácení věci             státnímu zástupci (viz. ust. § 185 a násl. – tr. řádu).

            Na žádný z uvedených návrhů a žádostí neobdržel stěžovatel žádné vyjádření či odpověď, veškeré jeho návrhy byly ignorovány a nikdy o nich soud nerozhodl s příslušným odůvodněním!!

            Městský soud v Praze dokonce ignoroval i žádost o provedení zvukového záznamu celého hlavního líčení, nikdy o tomto nerozhodl a nikdy nebylo vysvětleno, z jakého důvodu tomuto oprávněnému požadavku nevyhověl. Vzhledem k tomu, co senát Městského soudu v Praze ve skutečnosti prováděl při nezákonné manipulaci se skutečnostmi a pravdou, jak je uvedeno dále, je stěžovateli zcela jasné, že senát Městského soudu v Praze si prostě nemohl dovolit vyrobit zvukový záznam, z něhož by bylo dokazatelné, že v hlavním líčení ze strany soudu byl vědomě a úmyslně porušován zákon, zakrývána trestná činnost policie – to protože předsedkyně senátu měla za manžela policistu – kryt skutečný pravděpodobný pachatel trestného činu vraždy a prováděny podvody při protokolaci průběhu hlavního líčení.

            Tedy, dne 6. března 2002 probíhal první den hlavního líčení ve věci, jehož průběh je zcela nedostatečně zachycen na Příloze VII.n. Zcela chybí obsah čtených důkazů, tudíž není jasné, co čteno bylo a co nikoli, zcela chybí znění otázek, aby bylo rozlišitelné, zda nejsou sugestivní, návodné či kapciózní a celý průběh dne 6. března 2002 je tudíž z této přílohy nepostižitelný a zpětně nezrekonstruovatelný. To má svou důležitost v souvislosti s faktem, že větší části tohoto hlavního líčení stěžovatel vůbec nebyl přítomen osobně!!

            Na str. 2 Přílohy VII.h je jasně uvedeno, že manželka stěžovatele byla vyslýchána v jeho nepřítomnosti (viz. červený rámeček v souvislosti se str. 14 – modrý rámeček – v čase 16:15 „přieskortován stěžovatel, stejně jako jeho spoluobviněný L.Ž.“)

            K obsahu výpovědi manželky stěžovatele, jak je textem zachycen na protokolu v době jeho nepřítomnosti, je třeba dodat, že nikde ve své výpovědi nepopisuje skutkový děj týkající se trestného činu vraždy!! Již na 4. straně Přílohy VII. n je S. Ž. soudem poprvé čtena výpověď S. Ž. (označeno červeně) ze dne 6. března 2001, neboť si S. Ž. „nevzpomínala“ – proti čtení procesně nepoužitelné výpovědi z přípravného řízení nemohl stěžovatel vznést námitku, neboť v soudní síni nebyl!! V 5. odst. (označeno zeleně) je manželka stěžovatele poprvé soudem upozorněna na to, že lže!! Toto se pak následně opakuje i ve 2. a 4. odst. na str. 7 Přílohy VII.n (označeno zeleně).

            V 5. odst. na str. 7 Přílohy VII.n potvrdila manželka stěžovatele fakt, že po zásahu dne 6. března 2001 potratila!! (značeno červeně).

            Za nezávažnější nedostatek hlavního líčení stěžovatel považuje skutečnost, která je zachycena ve 3. odst. str. 8 Přílohy VII.n: „Podle §207 odst. 2-Tr. řádu se čte výpověď obžalované na č.l. 304 – 343, 352 – 355....“ „neboť v odstavci předcházejícím S. Ž. jasně uvedla

-          další podrobnosti si již nepamatuji...“ (označeno zeleně),

což byl skutečný obsah výpovědi manželky stěžovatele před soudem v hlavním líčení.

            Stěžovatel nebyl přítomen v soudní síni, jeho manželka v tu dobu nebyla zastupována žádným obhájcem, který by mohl chránit její práva a zvukový záznam průběhu hlavního líčení neexistuje.

            Není tudíž jasné, co vše a zda vůbec bylo čteno soudem jako důkaz!!

            Stěžovatel tedy neměl jak se účinně ohradit proti čtení výpovědi, která procesně byla nepoužitelná proti jeho osobě, ze dne 6. března 2001 (Příloha VII.a), jež se nachází na č.l. 304 – 312 a byla pořízena předtím, než bylo stěžovateli předáno neplatné „sdělení obvinění“, tudíž bez přítomnosti jeho obhájce. Na žádném z dalších, údajně čtených, čísel listu spisu 313 – 343 a 352 – 355 není nikde opakováno nic z toho, co se nachází v Příloze VII.a.

            V tento moment je velice důležité ocitovat celé znění ust. §207 odst. 2 – Tr. řádu, aby bylo jasné, kdo ve skutečnosti předložil důkaz o tom, že se údajně stěžovatel měl pohybovat na místě činu – nebyla to manželka stěžovatele, neboť ta opakovaně uváděla, že si na nic nepamatuje, ale byl to soud! Avšak tuto pravomoc soud nemá. Soud má řešit spor dvou stran a to obžaloby a obhajoby.

-          §207 odst. 2 – tr. řádu:

„Protokol o dřívější výpovědi obžalovaného se přečte jen tehdy, když se jedná v nepřítomnosti obžalovaného, když obžalovaný odepře vypovídat anebo když se objeví podstatné rozpory mezi jeho dřívější výpovědí a jeho údaji při hlavním líčení a byl-li výslech proveden po sdělení obvinění způsobem odpovídajícím ustanovení tohoto zákona. Na tyto rozpory je třeba obžalovaného upozornit a dotázat se na jejich příčinu.“

            Je zřejmé, že výpovědi nemohly být soudem čteny, neboť nebyla splněna ani jedna ze tří zákonných podmínek uvedených v § 207 odst. 2 – tr. řádu, a navíc, jak je rozebráno v Dokumentu II.B, nebyla výpověď dne 6. března 2001, kterou učinila manželka stěžovatele na číslech listů 304 – 312 (Příloha VII.a) pořízena v souladu se zákonem. Jelikož však ani manželka stěžovatele nebyla obviněna v souladu se zákonem, tudíž nebyla obviněna vůbec, a protože celé řízení bylo od počátku zmateční nejen ve vztahu ke stěžovateli, ale i ve vztahu k S. Ž. a L. Ž., nebylo nic z přípravného řízení použitelné v řízení před soudem. Trestní řízení totiž se stěžovatelem ani s jeho manželkou či dalším tzv. „spoluobviněným“ L. Ž., nebylo zahájeno vůbec (viz. Dokument III.D).

            Stěžovatel však nebyl u čtení těchto protokolů přítomen a jelikož nebyl proveden zvukový záznam, o který stěžovatel žádal, a v protokolu obsah čteného textu chybí, nelze ověřit, zda uvedené bylo opravdu přečteno či nikoliv a zda S. Ž. opravdu potvrdila obsah svých výpovědí, či něco zcela odlišného. Stejným způsobem, z důvodu absence zvukového záznamu, nelze ověřit, zda obhájce stěžovatele námitku v tomto ohledu vznesl či nikoliv, protože kdyby k přečtení všech výpovědí nedošlo a žádné údaje o jakési pochybné účasti stěžovatele na nějaké trestné činnosti by nebyly vysloveny, nebylo by třeba vznášet jakoukoliv námitku. V tomto směru totiž stěžovatel obdržel sdělení od svého obhájce. Stěžovatel obdržel od soudu pouze protokol, jež je na Příloze VII.n. Ať se má věc jakkoliv, z žádné části Přílohy VII.n není patrný sebemenší údaj týkající se nějakého ze zákonných znaků trestného činu vraždy, nebo skutkové podstaty tohoto trestného činu, tudíž stěžovatel nevěděl, jakému obvinění či výpovědi se má ve skutečnosti bránit. To vše již s ohledem na fakt nepoužitelnosti Přílohy VII.a proti jeho osobě.

            Následně, bez přítomnosti stěžovatele byl vyslýchán L. Ž. Tento na str. 12 (označeno červeně) Přílohy VII.n popisoval cestu údajně vedoucí k inkriminovanému rybníku, ačkoliv popis této cesty, jak jím byl uváděn, nevedl na ono místo. Stěžovatel znal přibližně umístění rybníku ze spisu a z mapy, a jakožto geodet věděl, že L. Ž. v této části lhal, protože však nebyl přítomen v soudní síni, nemohl se proti této prokazatelné lži žádným způsobem bránit, či vznést proti tomu libovolnou námitku.

            Na str. 14 – 15 Přílohy VII.n (označeno modře), pak již za přítomnosti stěžovatele byla vyslechnuta svědkyně (Křížová), která potvrdila alibi jeho na čas smrti poškozeného dne 13. října 2000, okolo 3 hod., jak byla potvrzena lékaři přímo na místě činu a později v pitevním protokolu, jež je původním přímým důkazem (Příloha VII.A). Tyto dva přímé důkazy stěžovatele jednoznačně vyviňují ze spáchání trestného činu.

            Poté, co dne 6. března 2002 došlo k potvrzení alibi stěžovatele, je na str. 15 v 6. odst. zásadní změna v obsahu jednání kladeném obžalovaným osobám za vinu. Soud dle ust. § 225 odst. 2 – tr. řádu, upozornil S. Ž. a L. Ž., že jejich skutek může být posuzován jako pomoc k trestnému činu vraždy podle § 10 odst. 1 písm. c) – tr. zákona k § 219 odst. 1,2 písm. b) – tr. zákona.

            Je evidentní, že pro takový skutek nejenže obžaloba vůbec nebyla podána, ale ani S. Ž. ani L. Ž., nebyli z tohoto úhlu vůbec obviněni a vyšetřování a celé přípravné řízení nebylo v tomto směru vůbec vedeno. L. Ž. byl poté dokonce vzat do vazby (??!) Stěžovatel si je vědom, s ohledem na výsledné rozhodnutí vynesené Vrchním soudem v Praze, že se jednalo o otevřenou hrozbu a nátlak na S. Ž., obzvláště pak na L. Ž., což nemá nic společného se spravedlivým procesem a funkci soudu v demokratické společnosti. To vše s ohledem na celé řízení a na porušování vnitrostátního práva ze strany všech orgánů státu, jak bylo různě prováděno již od prosince 2000!!

            Vzhledem ke stěžovateli tedy došlo opět ke změně obsahu jednání, které bylo stěžovateli kladeno za vinu a tedy vzhledem k obsahu jeho „obvinění“. Stěžovatel tedy opět musel měnit způsob a přípravu své obhajoby, na což dostal celých 12 dní.

            Jelikož v Příloze VII.n není uvedeno ani jedno slovo o tom, jak, kde a kdy měl stěžovatel trestný čin spáchat a výpověď manželky stěžovatele ze dne 6. března 2001 (Příloha VII.a), nebyla touto před soudem jejími vlastními slovy zopakována, došlo ze strany soudu k cílenému matení stěžovatele.

            Co je však velice důležité je to, že v Příloze VII.n není uveden jediný zákonný důvod, proč bylo stěžovateli bráněno v účasti na hlavním líčení!! A to ani odkazem na příslušná zákonná ustanovení.

            Z uvedeného je nepochybné, že bylo porušeno právo na obhajobu stěžovatele, neboť k jeho nepřítomnosti v soudní síni nebyl zákonný důvod a právo na spravedlivý proces nelze omezovat z důvodu účelnosti nebo libovůle. I po hlavním líčení provedeném dne 6. března 2002 stěžovatel nevěděl, jakému konkrétnímu obvinění vlastně čelí, a proti čemu se má bránit. Další hlavní líčení probíhala ve dnech 18. března až 25. března 2002, kdy posledně uvedeného data byl vynesen rozsudek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář