Manžel zabil dva lidi
MANŽEL ZABIL DVA LIDI
25.6.2008 Chvilka pro tebe str. 12
Na ten telefonát by Jitka ráda zapomněla: Tady policie, kde je váš manžel? Proč ho hledáte? vyděsila se. Odpověď však už nedostala.
Jitka se ve dvaceti seznámila s Martinem, zamilovala se, brzy se vzali a měli tři děti. Rodina pro ni byla na prvním místě - tak se cítila šťastná. Jenže spokojenost netrvala věčně. Třináctka je asi opravdu nešťastné číslo: po třináctiletém manželství totiž zavinil Martin autonehodu, při které zabil dva lidi.
CO SE STALO?!
Během okamžiku se zhroutil svět hned několika rodinám. Samozřejmě i Jitce. Martin spěchal a dostal smyk. Chvilka nepozornosti - a neštěstí bylo na světě.
V tu dobu byla Jitka doma a netušila, co se děje. „Najednou mi volala policie, jestli nevím, kde je můj manžel. Vůbec jsem nechápala, proč se na to ptají, a když jsem chtěla vědět, co se stalo, nikdo mi ani neodpověděl. Okamžitě jsem volala Martinovi na mobil, ale nebral ho. Zanedlouho přišla policie k nám. Že prý muže určitě schovávám. Pak hlídkovali před domem a já netušila, co to má všechno znamenat.“
Co se tedy vlastně stalo? Když Martin uviděl, jakou tragédii způsobil, byl v šoku a od auta utekl neznámo kam. Policie ho všude hledala, jeho manželce však nechtěla nic sdělit. Prý by s ním mohla být spolčená.
„Několik dní jsem nevěděla, co se děje, a žila v hrůzných představách.“ Pak zjistila krutou pravdu. Policisté Martina brzy našli někde v polích a okamžitě ho odvezli do vazební věznice.
„Povolili mi s ním jenom jeden telefonát, ale oba jsme byli v takovém stavu, že jsme si neřekli pomalu ani jediné slovo. Od té doby začaly samé starosti. Když manžela pustili z vazby, žil v jakési letargii a s výčitkami, že zničil dva lidské životy. Jakmile se jeho zaměstnavatel dozvěděl, co má Martin na svědomí, ihned ho propustil. Jelikož se blížil termín nástupu do vězení, jiné místo už manžel nesehnal.“
SYN PLAKAL
Rodina zůstala úplně bez prostředků. „Martin nastoupil do výkonu trestu a spousta lidí se ke mně obrátila zády. Bydleli jsme na malé vesnici a naše rodina byla ústředním tématem celého okolí. Že byli lidé sprostí na mě, to bych přežila, ale že se to dotklo i dětí, to mi rvalo srdce. Dvojčata byla ještě malá a nic nechápala, ale starší Véna, který měl nastoupit do první třídy, si užil peklo. Děti na něj pokřikovaly, že jeho táta je vrah, a malý chodil domů s pláčem,“ říká smutně Jitka, která se kvůli nevraživosti sousedů raději odstěhovala.
Dětem se po tatínkovi stýská, ale vidět ho mohou jen na návštěvách ve vězení. „Chodíme tam pravidelně. Povídají si a já jsem šťastná za každý úsměv na jejich tváři. I když při svém muži stále stojím a počkám, až se vrátí, mám na něj samozřejmě vztek.“ Není se co divit. Se třemi dětmi zůstala Jitka bez peněz a sama, byla ještě na mateřské a vůbec netušila, kam se obrátit pro pomoc. Navíc měla starosti s věčně uplakaným Vénou, kterému tátovo provinění pořád někdo připomínal.
NAŠLA POMOC
„Neměla jsem skoro ani na jogurt. K tomu všemu jsem se potýkala s psychickými problémy našeho syna.“ Nakonec se ale pomoci přece jen dočkala. Dozvěděla se o sdružení Zajíček na koni, jež pomáhá těm, kteří se ne vlastní vinou dostali do těžkých situací. Vyjednávání a prokazování státním institucím, že jste spadli až na dno, je totiž běh na hodně dlouhou trať. Zajíček je prostě rychlejší, když je potřeba, pomáhá hned. „Nabídli mi, že vezmou syna zadarmo na tábor s koňmi. Uvítala jsem to a udělala jsem dobře. Véna tam konečně přišel na jiné myšlenky. Od té doby jsou koně jeho nejlepší přátelé. To proto, že jim nemusí nic vysvětlovat. A díky Zajíčkovi na nich může jezdit pořád. Možná se to nezdá, ale tohle pro mě byla opravdu velká pomoc, z Vény se od té doby stal zase živý a veselý kluk.“
Jitka se při svém hodně neradostném vyprávění poprvé usmála. Doufá, že už se vše konečně obrátilo k lepšímu a že - až se manžel vrátí domů - jim bude všem o mnoho líp.
***
Pražské sdružení Zajíček na koni pomáhá dětem se zdravotními i sociálními handicapy, zprostředkovává jim jízdy na koních, pobyty na horách, letní tábory a další aktivity. Buď zadarmo, nebo za symbolickou cenu.
O autorovi| * Vyprávění Jitky K. zpracovala S. Votyová