Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podával ruce nejbrutálnějším bestiím: Teď o nich napsal knihu!

15. 9. 2007
Podával ruce nejbrutálnějším bestiím: Teď o nich napsal knihu!



PRAHA – Luboš Xaver Veselý (38 let) patří v posledních letech k nejvýraznějším českým moderátorům! Jeho »Křížový výslech« na celoplošné stanici Frekvence 1 je dlouhodobě nejpos- louchanější českou rozhlasovou show. Xaver je pověstný svými odskoky od moderátorského »verpánku«. Tu k muzice, tu k propagaci zdravého životního stylu. Ale jeho poslední »výlet« se možná vymyká všem představám, kam až by mohl rozhlasový moderátor zajít. Za pár dní přinese nakladatelství XYZ-knihy jeho kontroverzní spisovatelský počin. Autentické výpovědi nejtěžších českých zločinců s názvem »Doživotí«. S Xaverem jsme proto probrali zákulisí vzniku této velmi zajímavé, ale hlavně kontroverzní knihy, která je očekávaným titulem podzimní sezony.

Kdy přesně se vaše kniha o doživotně odsouzených lidech dostane na trh?
„Kniha se jmenuje »Doživotí« a měla by se objevit na trhu začátkem října.“

Kde konkrétně se zrodil nápad sepsat rozhovory s nejtěžšími zločinci této země?
„Natáčel jsem pro televizi Nova ve valdické věznici s Ivanem Jonákem a tam mi došlo, že prostředí kriminálu je banka lidských příběhů, jaké by většinou ani nejtalentovanější scenárista nenapsal. A nápad byl na světě…“

Kudy tedy vede cesta do nitra nejstřeženějších českých kriminálů? Jak jste se tam vůbec dostal?
„Na té knize jsem pracoval rok a půl. Bez podpory současného ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, generálního ředitele vězeňské služby Luďka Kuly a bez důvěry šéfů jednotlivých kriminálů by zůstalo pouze u nápadu.“

Dokážete výstižně popsat, jak vypadá takové setkání s »bestií«, která zabila i několik lidí?
„Důkladně jsem si držel od těla právě názory jako »bestie« a podobné… Říkal jsem si: pro každého člověka je na světě místo a vždycky jsem se snažil opatřit si maximum informací a alespoň se pokusit najít tu skrytou příčinu toho, jak se z normálního člověka stane několikanásobný vrah. Dnes už vím, že to nikdy není jen tak…“

Když už jste s »doživoťáky« trávil tolik času – upřímně: bylo vám některého taky líto?
„V těchto věcech zásadně nepouštím vlastní emoce na povrch. To je moje povinnost! Řeknu jen: ano, dvou z nich mi bylo opravdu lidsky velmi líto.“

Seděl jste vedle řady chladných a brutálních vrahů, podával jste si s nimi ruce. Bál jste se?
„Ne! Nemyslel jsem na to, že by se mi mohlo něco stát. Byla tam vždy nějaká bezpečnostní opatření a většina z těch lidí se ke mně chovala velmi přátelsky, poslouchají mě na Frekvenci 1, takže věděli, s kým mluví. Ale určitě budu do konce života myslet na to, že díky knížce mám své »instantní« doživotí.“

Řekl jste vůbec někomu, co si vy sám o jednotlivých případech skutečně myslíte?
„Všechny vězně a kriminály se mnou objížděl fotograf vašeho deníku Aha! Dalibor Puchta, mimochodem autor všech snímků v knize – snímků, ze kterých mi běhá mráz po zádech. Za tu dobu jsme se s Daliborem stali přáteli a spolu jsme si na rovinu řekli, co si o čem a o kom myslíme. Ale tyto debaty zůstanou mezi námi. Ostatní si musí udělat názor, až si knihu přečtou…“

Ve věznici s pouty na rukou, které mu nasazuje ředitel kriminálu Valdice Karel Kocourek. Alespoň na chvíli Xaver okusil pocit nesvobody… Tak jinak – který z příběhů ve vaší knize je pro vás tím nejlepším a nejpoutavějším?
„Nejlepší? Nejpoutavější? Pane kolego, tady jde o hluboké lidské tragédie, nejdrsnější lidské osudy. Tady slovo »NEJ« opravdu nesedí! Některé z těch příběhů považuji za velmi zajímavé nebo tragické, jde o lidské životy, o pocity pozůstalých, známých, kamarádů a o pocity křivd všeho druhu!“

Pokud se nepletu, tak ve vaší knize několik rozhovorů s doživotními vězni chybí, není vám to líto, že nemáte všechny, když už jste si dal s knihou tolik práce?
„V České republice máme 32 doživotně odsouzených. Nabídku dostali všichni! Někteří nereagovali, někteří věcně vysvětlili důvody proč ne, někteří pouze zdvořile odmítli. V knize najdete větší polovinu z nich…“

Xavere, souvisí nějak chystaná kniha s vaším působením na rádiu Frekvence 1? Nedojde pak k nějakému propojení – že byste si pozval některé odsouzence přímo do vysílání?
„Nikdy neříkej nikdy, ale zvát si doživotně odsouzené do Křížového výslechu zatím nemíníme, byť Zdeněk Vocásek a Jiří Kajínek hosty mého pořadu byli a posluchači to přijali jako velmi zajímavý a povedený experiment.“

A co zahraničí, čeká knihu i vydání někde v cizině?
„Ano! Měla by vyjít ještě v jednom jazyce, víc o tom zatím nesmím říct.“

Upřímně, jste po tak náročné práci na projektu připravený na negativní ohlasy veřejnosti, které mohou přijít?
„Tato kniha nikoho neoslavuje ani nesoudí! Pokud by měla napovědět byť jedinému člověku, který bude stát na nelehké životní křižovatce a začne přemýšlet, jak si zjednodušit cestu – splní svůj účel! Jsem si vědom, že mnoha lidem se nebude číst dobře. Myslím tím ty, kterých se konkrétní osudy a příběhy nějak skutečně dotkly. Těm se předem omlouvám!“

Co vám práce dala osobně?
„Zkušenost, jakou už nemám šanci nikdy v životě zažít! Zmoudření – alespoň v tom, že si teď často říkám: nesuď nikoho, když o něm nic nevíš. Poznání – hlavně sebe sama s věčnou otázkou: zvládl bych já kriminál? Pokoru – osud každého z nás může kdykoli nabrat směr a obrátky, a než se stačíme rozhlédnout, jsme tam…“


Autor: LUBOŠ PROCHÁZKA
AHA!
15.9.2007

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

vrahouni

Kláruša26. 9. 2007 16:10

Na to, abyste se cpal mezi vrahouny do vězení, moc odvahy nepotřebujete. K tomu potřebujete hlavně povolení k návštěvě:-)), klid, rozvahu, trpělivost, nadhled a snad i trochu empatie.

ODVAHA

Richard Hanek16. 9. 2007 16:15

Máte docela odvahu.Takhle se cpát mezi vrahouny.Já bych na to neměl.Až vyjde ta knížka,tak si ji určitě koupim.