Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhovory s odsouzenými v deníku Aha

21. 9. 2007

Jo, bráchu jsem zabil!

15.9.2007    Aha!    str. 23   Kriminalita

     

Miloslav Širůček

 

VALDICE - Miloslav Širůček (28) sedí za vyvraždění rodiny! Podle soudu dvakrát střelil do hlavy bratra, potom otce a nakonec i matku. Všechno se odehrálo v Tupčanech na Soběslavsku - a to 22. listopadu 2006.

 

* Ty ses k vraždě rodičů nikdy nedoznal. Znamená to, že jsi odsouzený neprávem?

 

  „Pokud bych skutečně zavraždil rodiče i bratra, pak by byl trest doživotí přijatelný, i když vzhledem ke znaleckým posudkům z psychologie a psychiatrie jsem ho dostat neměl. Moje verze je ale taková, že jsem zastřelil pouze bratra v sebeobraně. Za to by měl být podstatně nižší trest. Ano, myslím si, že jsem odsouzen neprávem!“

 

* Jak to teda bylo 22. listopadu 2006?

 

  „Opravdu nevím, kdo zabil rodiče! Domů jsem se vrátil, když byli mrtví. Myslím si, že to byl bratr, protože na mě zaútočil, ale střílet jsem ho neviděl. Den probíhal normálně. Večer v pět hodin táta odjel do lesa, chvíli nato přijela mamka z práce a bratr zvenku. Asi v půl šesté jsem odjel do Soběslavi... Kolem deváté jsem se vrátil a viděl, že se svítí v kotelně. Sešel jsem tam, na něco se zeptal bratra. Ten popadl revolver z kotle a zaútočil. Praštil jsem ho pěstí, srazil na uhlí a uhodil lopatou. Poté jsem utekl domů a po otevření dveří uviděl tátu. Všude byla krev! Mamka ležela o kus dál. Seběhl jsem do kotelny za bráchou. On zase zaútočil. Zase jsme se servali. A jak jsme se rvali, chytl jsem tu pistoli a jak se otočil, zmáčkl jsem to. Pak jsem ještě jednou vystřelil A jeho trefil dozadu. To jsem zjistil, až když byly udělaný posudky. Já vůbec nevěděl, kam byl trefený.“

 

* Proč jsi k rodičům nezavolal policii?

 

  „Nevím! Nechápu, proč jsem zdrhnul a tři dny lítal venku. Pak jsem šel na policii a řekl, že se něco stalo a že nevím co. Za tři hodiny nato mě odvezli na místo činu. Ohledání trvalo několik hodin. Pár věcí nesedělo - poznal jsem, že tam před námi někdo byl. Byl jsem grogy… Pak mě v poutech znovu odvezli na policajty. Na další hodiny »šílenýho« výslechu. Vyhrožovali, že z vražd obviní mou přítelkyni. Tloukli mi do hlavy otevřenou dlaní, aby nezůstaly stopy. Řvali, psychicky vydírali. Byl jsem hotovej, ale stále jsem tvrdil, že jsem rodiče nezabil. Pak vyšetřovatel řekl, že když se přiznám, půjdu sedět na sedmnáct let, že se o to postará, a napsal literární dílko - bájnou verzi, kterou přijal soud.“

 

* Ale vy jste ji podepsal, přiznal se i k vraždě rodičů!

 

  „Už jsem chtěl mít klid!“

 

* Jací vůbec byli rodiče?

 

  „Těžko říct! Prakticky normální. Špatně jsem se u nich neměl, to v žádným případě.“

 

* Jaký byl táta?

 

  „Táta měl autoservis. Hlavně kšeftoval s auty, který jsem mu kradl. Jel jsem v tom pár let a odhaduju, že těch vozů táta prodal kolem sto padesáti. Vím, kdo v nich dodneška jezdí. Byla v tom namočená spousta lidí, kteří venku »žijou« tzv. slušným životem. Chtěl jsem z toho párkrát vyskočit. Paradoxně kvůli přítelkyni, která měla známý policajty a do kšeftu mě zase zatáhla. Taky táta vyhrožoval svými kamarády od policie!“

 

* A maminka?

 

  „Nic proti ní nemůžu říct, ale bohužel o všem věděla. Dělala otci účetnictví. Taky věděla, že je táta samá ženská. Že dal milence auto, zařídil jí byt, který platil. Asi kdybych u soudu řekl, co všechno se v Tupčanech celý roky dělo, tak bych možná doživotí nedostal!“

 

* Jak to myslíš?

 

  „Naše rodina držela pohromadě ze setrvačnosti a kvůli penězům. Táta měl několik let milenku, do níž cpal kvanta peněz. Brácha jel v drogách a alkoholu. Já v »kradenejch« autech. Zoufalá máma měla deprese! Fakt povedená rodinka. Ale já se stal černou ovcí, protože jsem naživu. A nikdo se nikdy nezajímal, jak je klukovi, kterého táta nutí krást auťáky…“

 

* Kde jsi vzal zbraň, kterou jsi podle své verze zastřelil Davida?

 

  „Ta byla táty! Byl to normální malorážkový devítiranný revolver z brněnský zbrojovky. Táta měl zbraň na všechno. Běžně střílel z balkonu na zahradu do auta. A to deset metrů odtud chodili lidi. Takhle to prostě v Tupčanech chodilo…“

 

* Co je na doživotním trestu nejtěžší?

 

  „Čelit samotě! Zachovat si rozum! Neustále trénovat mozek! Neztratit naději! Udržet si přehled o dění ve světě!“

 

 

Masakroval Werner, já ne!

15.9.2007    Aha!    str. 24   Kriminalita

     

Ludvík Černý - vrah z »Orlíka«

 

VALDICE - Ludvík Černý (42) je podle rozsudku vykonavatelem nechvalně známých »orlických vražd«! Má jich na svědomí celkem sedm. Nikdy se ale nepřiznal a pořád tvrdí, že zabíjel někdo jiný! Skutečnou pravdu o tom, jak to vážně bylo, se už asi nikdo nikdy nedozví…

 

* Kdo ty lidi podle vás vraždil, když ne vy?

 

  „Já věřím tomu, co napsal Karel Kopáč! (Šéf celého gangu, který v roce 2004 spáchal ve vězení sebevraždu.) Nemůžu říct, jestli to byl on, protože jsem u toho nikdy nebyl, ale Karel napsal, že vraždy páchal Lumír Werner. A nemám důvod tomu nevěřit.“

 

* Uměl byste manželce odpustit, kdyby si našla jiného chlapa?

 

  „To je samozřejmé! Tyhle věci tady neřeším. Vím, že to je ženská, a kdyby se to stalo, rozhodně bych jí to nemohl zazlívat. Jsem skoro dvanáct let zavřený a ona je žena. Jsou to potřeby!“

 

* Proč za vámi nejezdí syn Daniel?

 

  „Protože si to nepřeju! Ani manželka si to nepřeje. Takhle jsme se na tom dohodli!“

 

* Když utíkal Kajínek, věděl jste, že půjde k vaší manželce Marii?

 

  „Víte, Jirka se nikdy netajil tím, že uteče! Považoval ode mě za naivní, že jsem věřil na ty opravné prostředky, na mezinárodní soud a tohle. Vždycky říkal: »Ludvíku, nechci ti brát iluze, ale vidíš, jak to v tom našem státě chodí. Až já budu mít možnost, tak uteču.« Takže jsem mu držel palce jako ostatní, přál jsem mu to.“

 

* Co se vlastně stalo, že Kajínek skončil ve vašem bytě, u vaší manželky?

 

  „Já vám řeknu, co se tenkrát stalo! Jirka přemýšlel… On měl vlastně lidi, kteří mu pomohli s útěkem. Všechno mu zabezpečili, měli ho ukrýt a tak. Nesvěřoval se mi s detaily, jen vím, že měl spoustu přátel, kamarádů… A ti lidé ho podvedli v konečné fázi tím, že mu vlastně nezabezpečili závěr. Bavili jsme se jen tak všeobecně a já mu řekl: »Hele, jsi bytař, Marie bude zrovna ve Francii. « Protože zrovna v tu dobu, kdy měl utéct, neměla Marie být v bytě. Říkal jsem mu: »Jenom hypoteticky, kdyby ti všechno selhalo, tak víš, kde bydlíme, otevři si to, vem si tam nějaké hadry, nějaké prachy…« Ale vůbec jsem nepočítal s tím, že tam bude Marie. Ale když došlo k tomu předčasnému stržení plotu na Mírově, tak toho využil o týden, o čtrnáct dní dřív, a to Marie ještě ve Francii nebyla. Měla jet s kamarádkou na zájezd, asi pětidenní, a zrovna to mělo do sebe zapadat. Nijak jsem mu nepomáhal. Takže tím, že tam šel v nouzi, můžu vlastně za všechno, co se stalo Marii. Nikdy bych si nedovolil poslat tam Kajínka ve chvíli, kdy by tam byla moje žena a moje dítě. Bylo to prostě tak, že ten byt měl být prázdný.“

 

* Jak vám bylo, když jste se pak díval v televizi na to, jak ho zatýkali ve vašem bytě?

 

  „Ošklivě! Jednak proto, že věřím, že na něho udělali stejnou lumpárnu jako na mě. Jirka Kajínek vlastně není kamarád. Ani on, protože tady ve vězení nelze najít kamaráda. Ale je to spřízněná duše, které fandím, jsem přesvědčený, že je stejně nespravedlivě odsouzený jako já a bojuje za totéž, za co bojuji já. Proto vlastně jsem mu tu možnost takhle nabídl, jinak bych to nikdy neudělal.“

 

* Jak se díváte na film Sametoví vrazi? (snímek inspirovaný »orlickými vraždami«!)

 

  „To je jedna velká smutná kapitola. Řeknu to otevřeně: Já to vidím jako sci-fi, protože se to nezakládá na pravdě.“

 

 

Na oběti myslím každý den

15.9.2007    Aha!    str. 20   Kriminalita

     

Jan Uhliar

 

Ubodal syna a manželku a teď přiznává:

 

MÍROV - Jan Uhliar (35) zavraždil sedmi ranami kladivem a 16 ranami nožem svého tříletého syna! Do manželky pak nůž bodl padesátkrát…

 

* Kde jste s manželkou seznámili?

 

  „V práci! Oba jsme pracovali v Hodoníně v Ústavu sociální péče, ona byla zdravotní sestra a já sanitář. Znali jsme se dva měsíce a vzali jsme se. Ze začátku to vypadalo dobře, prostě to byla ženská, do které jsem byl blázen…“

 

* Dobře. A kde je ten bod zlomu?

 

  „Já jsem měl potíže s alkoholem a to se jí jako každé ženské nelíbilo. Vlastně za to všechno může alkohol!“

 

* Takže jsi manželku a syna zabil kvůli alkoholu?

 

  „To se tak nedá říct! Vina je jednoznačně moje. Já jsem ji miloval, byl jsem do ní blázen a nedokázal jsem si představit, že se rozejdeme. Prostě chtěla ode mě odejít. A já jsem udělal to, co jsem udělal!“

 

* Jenže ve chvíli, kdy jsi vraždil, jsi nebyl pod vlivem alkoholu. Nebo byl?

 

  „Ne. Byl jsem střízlivý!“

 

* Takže afekt?

 

  „Dá se to tak říct, ale soudy to tak neberou. Prostě jsem to v té chvíli nezvládl.“

 

* Jenže já neumím pochopit, proč jsi zabil i syna, ten přece za nic nemohl, ten se rozejít nechtěl?

 

  (dlouze mlčí) „Já to taky neumím pochopit… Co ti mám na to říct… Byly mu tři roky…“

 

* Jak se jmenoval?

 

  „Nezlob se, mně se to těžko říká… Michal…“

 

* Ten den, kdy se to stalo, vypadal jak?

 

  „Úplně normálně! Ráno jsme se vzbudili, pak jsme se v kuchyni začali hádat a potom… Ono je možná rozdíl, když takovou věc někdo plánuje, nebo když se to stane v ten moment. Já patřím do té druhé skupiny!“

 

* Jak často na ně myslíš, na manželku a na syna?

 

  „Pořád! Každý den! Není den, abych na ně nemyslel…“

 

* Myslíš někdy na sebevraždu?

 

  „Na sebevraždu myslím velice často!“

 

* Patříš mezi lidi, kteří strávili hodně času s Jiřím Kajínkem, co si o něm myslíš?

 

  „Můj názor na Jiřího Kajínka - těžko říct, osobně jsem ho neznal a ve vězení jsem s ním vycházel stejně jako s ostatními vězni. O osobních věcech se mi moc nesvěřoval. Nechoval se ke mně špatně, ale pak jsem se doslechl, že mě chtěl otrávit, jak říkám, to mám jenom z doslechu, nemůžu to tvrdit na sto procent!“

 

* A myslíš, že je Kajínek nevinný?

 

  „Co se týká jeho případu, nemůžu to posoudit, protože tady ve vězení říká každý druhý, že je nevinný!“

 

* Byli jste tady na Mírově kamarádi?

 

  „Za kamaráda jsem Kajínka nepovažoval, a nejen jeho, tady se nedá někoho brát za kamaráda, těžko se dá věřit, že to s tebou myslí upřímně!“

 

 

Policie si přiznání vynutí!

15.9.2007    Aha!    str. 21   Kriminalita

 

Fantom pražských babiček Sláma:

 

VALDICE - Miloslav Sláma (37) má na svědomí dvě vraždy, jedno ublížení na zdraví s následkem smrti a podle spisu taky sedmadvacet loupeží, sedm krádeží, dva podvody a jednačtyřicet případů porušení domovní svobody. Celkem se tedy dopustil 84 trestných činů!

 

* Proč jste si vybíral staré ženy a choval se k nim velmi brutálně?

 

  „Staré ženy byly důvěřivé! Snadno se s nimi manipulovalo. Vždycky jsem je poprosil o tužku a papír s tím, že potřebuju napsat sousedům vzkaz. Když byla příležitost, vzal jsem jim peněženku a šel. Když jsem potřeboval vyšší hotovost, tak jsem paní přitiskl ruku na ústa a vodil ji po bytě. Říkal jsem, že jí neublížím, ať mi řekne, kde má peníze, že potom odejdu. Někdy jsem použil roubík, ale i tady jsem si byl jistý, že se nic nemůže stát. I znalec řekl, že člověk může dýchat nosem…“

 

* Bylo vám obětí líto?

 

  „Bylo! Všem příbuzným jsem se u soudu a doporučenými dopisy omluvil.“

 

* Za tyto vaše činy policie nejdřív obvinila jiného muže, který se dokonce přiznal…

 

  „Byl to jistý pan Pavlík, který se pod fyzickým nátlakem doznal k něčemu, co neudělal. Dostal nakládačku a ze strachu říkal, co chtěla policie slyšet. Pod jejím vedením dokonce dělal rekonstrukce činu!“

 

* Myslíte si, že policie dokáže přinutit k falešnému doznání?

 

  „Já to nepoznal! Já se ke všemu po zatčení dobrovolně přiznal. Jezdil jsem s policajty po Praze na místa činu a případ od případu jim popisoval. Poškození to nebyli schopni ohlásit a pan Pavlík je bohužel důkazem, že policie umí k falešnému přiznání donutit. Byl ve vazbě osm měsíců, než ho po mým doznání pustili. Teď by tady mohl být s vámi pan Pavlík a donekonečna omílat, že je nevinný.“

 

* Napadl jste první babičku s tím, že ji maličko omezíte a snad se jí nic nestane. Pak přišly na řadu další stařenky. Pomyslel jste na to, že se to musí časem provalit?

 

  „Já s tím celou dobu počítal.“

 

* Kdo za vámi jezdí na návštěvy?

 

  „Měl jsem pouze jednu. Nevlastní sestru z Plzně, která mi pak napsala, jak to těžce nesla.“

 

* A maminka?

 

  „Ta na tom není psychicky ani fyzicky dobře. Nechci, aby jí to tady ještě víc rozhodilo jako sestru. Jsem rád, když napíše.“

 

* Prý jste chtěl darovat krev a kostní dřeň…

 

  „Ano, ale nedošlo k tomu, protože mi zjistili nemoc.“

 

 

Povídal jsem si s katem!

15.9.2007    Aha!    str. 19   Kriminalita

       

Zdeněk Vocásek Poslední odsouzený k trestu smrti:

 

MÍROV - Zdeněk Vocásek (46) sedí na doživotí za to, že umlátil kladivem dva muže, třetí útok přežil. Je vlastně posledním Čechem, který dostal trest smrti. Oběsit ho měli 27. prosince 1989. Oprátce Vocásek jen těsně unikl pouze díky sametové revoluci a amnestii posledního československého prezidenta Václava Havla (70).

 

* Jaké máš IQ?

 

  „Já žádný test nikdy nedělal! Policajti ze mě potřebovali udělat blázna, tak mi nejdřív vymysleli nejspodnější hranici debility a pak to zvýšili na »77«.“

 

* Proč z tebe potřebovali udělat blázna?

 

  „Můj případ byl složitější, podrobnosti říkat nechci. Pouze jsem byl na tom místě a jednoho člověka zabil, ale neúmyslně. A policajt mi řekl, že mi to »přišijou« všechno. Udělají ze mě blázna, budu se rok léčit a pak půjdu na svobodu. Tvrdili, že to bude lepší, než kdybych dostal patnáct let.“

 

* Proč jsi tuhle podezřelou nabídku neodmítl?

 

  „Já se do všeho, co byla pravda a co si vymysleli policajti, tak zamotal, že z toho nakonec nevedla cesta zpátky.“

 

* Jsi nábožensky založený. Kdy jsi v Boha uvěřil?

 

  „Věděl jsem, že Bůh je, ale poznal jsem ho až po odsouzení k trestu smrti, kdy mě převezli na Pankrác do cely, která byla spíš eskortní. Většina obviněných odtud jela na pozorování do Bohnic. Na chvíli tam byl i zvláštní člověk, který neustále mluvil o víře a bohabojnosti. Ze začátku jsem se mu vysmíval jako bláznovi. Po pár hodinách se ve mně něco hnulo a řekl jsem mu, ať mě naučí nějakou píseň a motlitbu. Šlo to do mě jako do pijáku.“

 

* Po dvaceti letech můžeš být teoreticky propuštěn. Co bys venku dělal? Sloužil Bohu?

 

  „Spíš bych bral civilní sektor! Rád bych si našel křesťanský sbor a spolu s ním vzdával chválu Pánu. Prožíval společné chvíle učení a bádání nad slovy Písma svatého. Slovo Ježíše je duchovní chléb…“

 

* Jaké to je v cele smrti?

 

  „První dojem je silný kafe! První večer mě bachař ostříhal dohola. Stál jsem tam nahý v pozoru a dostal pyžamo bez gumy. V noci pořád svítilo světlo a já spal první noc v cele smrti na zemi, bez prostěradla a podhlavníku, přikrytý jen dekou…“

 

* Jak probíhaly dny čekání na vykonání trestu smrti?

 

  „Začal jsem se modlit a kát! Stal se zázrak. Já, který jsem byl psychicky na dně, odsouzenec k smrti, jsem začal být novým člověkem, který našel smysl života.“

 

* Byl jsi smířen s popravou?

 

  „Nezbývalo než doufat ve zvrat. A ten díky Boží milosti nastal!“

 

* Tys byl šestnáct měsíců v cele smrti. Viděl jsi, jak se trest vykonává?

 

  „Já ne, ale ostatní to viděli. Staral se o nás kat.“

 

* Staral se o vás kat?

 

  „Byl to starší člověk, četl Čapka. Jmenoval se kapitán Holec.“

 

* Takže ses kamarádil s vlastním katem?

 

  „To se nedá říct. Mluvit s ním byl zvláštní pocit…“

 

* Vraťme se k tomu, proč jsi tady. U soudu prý na tebe syn oběti křičel, že ví, že jsi jeho otce nezabil…

 

  „On tam pochopil, že mě odsoudili bez důkazů, beze všeho. Advokát dokonce prohlásil, abych byl zproštěn viny v plném rozsahu, protože jsem se nedopustil ničeho jiného než neposkytnutí pomoci.“

 

* Jednoho člověka jsi ale jednoznačně zabil!

 

  „To je takové spornější. Pravda, bodl jsem ho a on obrátil oči v sloup. Ale předtím už měl jedenáct ran nožem!“

 

* Proč jsi mu zasadil další?

 

  „Když jsem přišel, seděl u radiátoru, mával rukou a v krku měl nůž. Ten jsem mu vytáhl, odhodil a opřel ho o topení. Chtěl jsem ho nějak ošetřit, ale on najednou začal zvedat ruku proti mně. Nevím, co mě to napadlo, ale čapl jsem ten nůž a bodl ho do hlavy. Načež se nůž ohnul a on obrátil oči v sloup.“

 

* Je Zdeněk Vocásek vrah, nebo ne?

 

  „Na základě spisů ano. V jednom bodě se můžu prohlásit za vraha!“

 

* Objevily se i pochyby, že nejsi vrah…

 

  „Nechci se k tomu vyjadřovat. Nechám to mírně tajemné. Vždycky je naděje, že se ve věci udělá jasno!“

 

* Kdyby tě pustili, půjdeš k rodičům?

 

  „Mohl bych k nim, ale na vesnici na mě budou ukazovat prstem. Stejně bych musel odejít!“

 

* Budeš hledat partnerku?

 

  „Rád bych založil rodinu, jenže si to nebudu moct jako nuzák dovolit. A značkový oblečení, který jsem si tady přes zásilkovou službu koupil, bude jenom budit dojem, že něco mám!“

 

* To se dá za mřížemi šetřit?

 

  „Prostě dá! Musíš se na výstup ven zajistit. Ještě něco mi sice zbylo, ale není toho moc. Sumu ti neřeknu.“

 

* Co tě teď nejvíc trápí?

 

  „Nic! Jsem v naprostý pohodě.“

 

***

 

Rád bych si zahrál sám sebe!

15.9.2007    Aha!    str. 18   Kriminalita

       

Nejslavnější »doživoťák« Kajínek:

 

VALDICE - Jiří Kajínek (46) sedí na doživotí za dvojnásobnou nájemnou vraždu, které se dopustil v roce 1993 v Plzni - tak zní rozhodnutí soudu! Kajínek ale dodnes tvrdí, že nic neudělal. Řadu pochybností ohledně jeho podílu na vraždách vnesl do případu i pořad Na vlastní oči televize Nova, odvysílaný před několika lety. V posledních měsících se nejslavnější český vězeň pokusil několikrát zažádat o obnovení procesu. Zatím neúspěšně…

 

Případ Jiřího Kajínka je tak trochu národním folklorem! Každopádně podivných nejasností je okolo nejpopulárnějšího českého vězně víc než dost. A tak si říkám, kam Kajínkova osudová cesta povede?!

Jsou na ní pomníčky prvoligového bytaře, drobné anabáze se zbraněmi, případ údajných nájemných vražd v plzeňských borských serpentinách.

Také legendární útěk z Mírova v roce 2000. A možná na ní někdy přibude i katafalk národního hrdiny.

 

* Co vám nejvíc chybí?

 

  „Strašně moc věcí! Už prostředí je problém. Mohl bych mluvit o přátelství, jídle, procházkách, o ženách…“

 

* Nicméně jste usměvavý, vypadáte ve formě…

 

  „Jsem rozený optimista, dokážu se přes všechno nějak přenést. To je terno, jinak bych se musel zbláznit.“

 

* Jak dlouho se to dá vydržet?

 

  „Do té doby, než umřete. Kdo ví? Dneska si připadám zdravý a silný, ale zítra může být všechno jinak.“

 

* S kým tady máte blízký vztah?

 

  „Třeba s Otou Biedermannem, Ludvíkem Černým…“

 

* Myslíte si, že některý z nich je skutečně nevinný? Třeba pan Černý, vykonavatel slavných »orlických vražd«?

 

  „Já vám nebudu přímo říkat, kdo je nevinný, ale řeknu vám, že nedávno ve Státech propustili člověka po 25 letech věznění na zkoušku DNA. Spojené státy přiznávají, že je u nich 5 % nevinně odsouzených. Což je ohromné číslo, řekněme, že jde o 100 tisíc lidí. Takže i u nás jistě budou justiční omyly. Samozřejmě se musí rozlišovat mezi nevinným a nespravedlivě odsouzeným.“

 

* Tedy jinak. Máte dojem, že je Černý »orlický vrah«?

 

  „Myslím si, že Ludvík Černý rozhodně není tím, co z něj v »Sametových vrazích« udělal pan režisér Svoboda.“

 

* Váš případ byl maximálně medializován. Napsala se o něm spousta článků. Ale přesto - vážně vás obvinili bez důkazů?

 

  „Ano, je to největší křivda mého života! Byl jsem obviněný z vraždy Štefana Jandy, Juliana Pokoše a z postřelení jeho bratra Vojtěcha. Já ty lidi neznal! Bylo to tak absurdní. Vůbec mě nenapadlo, že mě odsoudí. Chtěl jsem důkaz obvinění. Měl to být Vojtěch Pokoš, který prý na mě ukázal. Žádal jsem, ať mě postaví mezi figuranty, a Pokoš ať potvrdí, kdo je tedy pachatelem. Vyšetřovatel Lev mi řekl, že by byl blázen, kdyby to udělal, protože když to nevyjde, bude muset hledat jiného vraha. Dokonce mi pověděl, že Pokoše nechá ve vazbě, jak to půjde, a pak mu dá na vybranou. Buď na mě ukáže a půjde ven, nebo bude sedět. A opravdu to udělal. Pokoš byl ve vazbě dva a půl roku a pak mě u soudu označil za toho, kdo střílel. Kvůli němu jsem dostal doživotí. Měl bych ho nenávidět, ale já jej vlastně chápu. Ve vazbě dělali s Pokošem strašný věci. Navíc byl stíhaný, hrozilo mu patnáct let. A oni ho za mě pustili. Jeden den svědčil, a za tři dny byl venku.“

 

* Před pár lety jste utekl z pevnosti Mírov. Jak jste se dostal do Prahy?

 

  „Tyhle věci se neříkají! Není na to vhodný čas.“

 

* Proč jste z Mírova utekl? Riskoval jste život, mohli vás při tom zastřelit…

 

  „To jistě, ale bylo to lepší než bezmoc, kterou jsem zažíval. Musel jsem na svůj případ upozornit, což se povedlo!“

 

* Říká se, že máte značné sympatie lidí…

 

  „Před útěkem z Mírova jsem psal stovkám vlivných osobností. Nedočkal jsem se žádné reakce! Nade mnou se zavřela voda jako za nájemným vrahem, který střílí lidi pro peníze. A po útěku se situace zlepšila, tisk a veřejnost se začaly zajímat, jak to vlastně bylo.“

 

* Kolik dostáváte dopisů?

 

  „Jeden čas jich byla velká spousta. Teď mi stabilně píše jistý okruh lidí a vždycky se najdou tací, kteří mě podporujou. Mimochodem - za celá ta léta jsem dostal jen dva negativní dopisy.“

 

* Máte dokonce webové stránky…

 

  „Internetové stránky www.jirikajinek. cz založili lidi venku a vzorně se o ně starají. Vůbec nevím, jak jim to jednou oplatím.“

 

* Těšíte se na film o vás?

 

  „Měl jsem možnost číst a připomínkovat scénář, který je perfektní.“

 

* Kdo by mohl Jiřího Kajínka hrát?

 

  To nevím, ale unikátem by bylo, kdyby Kajínka propustili a on mohl hrát sám sebe.“

 

* Myslíte, že by vás mohli v případě nového procesu osvobodit?

 

  „Moje zkušenost s policií a soudy je tak strašná, že bych musel být šílený optimista, abych byl o tom přesvědčen.“

 

* Jak velkou máte naději?

 

  „Stále věřím, že existují čestní a spravedliví soudci, ale pravděpodobnost výsledku neumím odhadnout.“.

 

* Který člověk je vám nejbližší?

 

  „Sestra! Ona jediná mi z rodiny zbyla, rodiče už zemřeli. Mám ji moc rád a trápí mě, že leží ochrnutá na neurologii a lékaři čekají na výsledky vyšetření, aby mohli určit diagnózu a začali ji léčit.“

 

„Jsem od přírody optimista!“

 

Teď bych zapích svou bejvalou

15.9.2007    Aha!    str. 22   Kriminalita

    

Mužská část vraždícího dua Jaroslav Stodola:

 

VALDICE - Jaroslav Stodola (41) zabil se svojí ženou Danou (36) osm starých a bezmocných lidí, které bili, svazovali a nakonec uškrtili! Přijel jsem za ním do Valdic a čekal jsem rozhovor s »tvrďákem«! Ale proti mně sedí beránek se smutnýma očima, člověk smířený s osudem, a kdybych noc předtím nestrávil pročítáním spisu s nápisem »Stodola - Stodolová«, řekl bych: „Chudák chlap!“

 

* Vidím, že jste relativně v pohodě. Takže výkon trestu snášíte dobře?

 

  „Jsem vinný, ne? Tak proč bych se tu měl trápit, když jsem to udělal?“

 

* To jo. Ale kriminál je kriminál, ne?

 

  „Já už sedím počtvrté...“

 

* Bojíte se vlastní smrti?

 

  „Ne!“

 

* Jste na ni připravený?

 

  „No jasný! Jestli to má přijít, tak to přijde...“

 

* A když člověk nemá perspektivu a je zavřený na doživotí, přemýšlí o sebevraždě?

 

  „To jsem přemýšlel ze začátku! Potom mi to ale rozmluvili.“

 

* Myslíte, že umřete ve vězení?

 

  „Ano!“

 

* Jak se s tím dá žít?

 

  „To si člověk zvykne.“

 

* A proč jste se, pane Stodolo, rozvedli s manželkou?

 

  „Já jsem nechtěl. Ona se rozvedla!“

 

* Proč?

 

  „To nevím! Asi chtěla jiné příjmení. Já ani nevím, jak se teď jmenuje. Přestala si se mnou psát!“

 

* A jak si to vysvětlujete?

 

  „Že prý za to všechno můžu já!“

 

* Vždycky to vymyslela vaše paní, a teď tvrdí, že jste za to mohl vy?

 

  „Ano, všechno já... Vždyť mi i její máma říkala, ať se na ni vykašlu. Ať jdu od ní pryč, nebo mě dostane do kriminálu. Taky že jo!“

 

City

 

* Kdy jste naposledy brečel?

 

  „Když mě vyzpovídávali, tak jsem brečel furt!“

 

* Po kom vám tak nejvíc bývá smutno? Po paní Daně?

 

  „Ne! Po rodině - po ségře Aleně, ta mi píše. Je o dva roky starší. S tou si dopisuji pořád. Pak taky brácha, nejmladší Naďa, máma...“

 

* Myslíte si, že má vaše maminka šanci se s tím srovnat?

 

  „Ne! U nás nikdo neseděl. Jenom já! Já jsem byl takový rošťák. A ještě tohle do toho... To jsem tomu pomohl!“

 

* Takže vlastně za tím celým příběhem je to, že jste se zamiloval do špatné ženy?!

 

  „Ano! To ví každý…“

 

* Oba jste přijali rozsudek poměrně chladným způsobem! Vy jste to čekali?

 

  „Já jsem jí i venku říkal, že jestli nás chytnou, tak máme doživotí. A ona: »Prosím tě, nás nemůžou chytnout...« Pořád tomu nechtěla věřit!“

 

Vražda pana Šandy

 

* Vzpomínáte si na úplně první případ?

 

  „První vraždu jsem udělal sám. Za barákem. To byl Šanda!“

 

* Šanda? To bylo v té punčoše a s parukou?

 

  „Ano!“

 

* To bylo 16. listopadu 2001, je to tak?

 

  „Ano. To jsem byl opilý! Kdybych neudělal tuhle první, tak už bych potom do ničeho nešel!“

 

* Vaše paní u toho byla?

 

  „Ne! Ale přemluvila mě, abych tam šel. Ještě mi půjčila paruku a všechno…“

 

* A Šanda vás poznal?

 

  „On mi strhl paruku, no! Tak už jsem ho musel uškrtit. Pak jsem ho položil na postel a zapálil svíčičky...“

 

* A ono to nějak shořelo, nebo jak to bylo?

 

  „Shořelo to tam, no! Ta místnost, peřiny a tak…“

 

* Vy jste se pak účastnil Šandova pohřbu, že?

 

  „Já jsem zvonil!“

 

* Vy jste zvonil a dostal jste od rodiny pana Šandy výslužku ze smuteční hostiny.

 

  „Stokorunu! A nějaký oběd, myslím, že guláš.“

 

* Kolik jste tomu Šandovi ukradl?

 

  „Přes čtyřicet tisíc!“

 

Vražda pana Maliny

 

* Další případ?

 

  „Myslím, že to byl ten Malina.“

 

* Malina? Toho jste prvně uškrtil a pak pověsil na půdu, to je on?

 

  „On mi i předtím spadl ze schodů!“

 

* Takže vy jste pana Malinu zabili...?

 

  „Nejdřív jsme chtěli, aby nám řekl, kde jsou peníze... Neřekl nic!“

 

* Raději se nechal zabít? Nebo zemřel, když jste to z něj páčili?

 

  „Pak jsem ho uškrtil!“

 

* Vy jste ho chtěl pověsit, aby to vypadalo jako sebevražda?!

 

  „Ano! Dana mi pomáhala ho dát nahoru. Ona mi vždycky pomáhala. I jak jsme zakopávali tu paní! Měla lepší žaludek než já... Teda, pomohla mi ho dát nahoru, to mi asi dvakrát spadl ze schodů.“

 

* Už mrtvý?

 

  „Ano, už mrtvý! A pak mi ještě pomáhala ho nahoře pověsit. Potom jsem dole čekal až do večera. Ona jakmile měla peníze, tak zdrhla. Zůstal jsem tam sám. Přes den od něj normálně odešla z baráku. Přes ulici... Jak měla peníze, zdrhla!“

 

* Kam šla s těmi penězi?

 

  „Domů. K panímámě!“

 

* Takže vy jste z toho ve finále nic neměl?

 

  „Já jsem si ulil dvacet tisíc. O tom nevěděla!“

 

* Ještě v tom sklepě?

 

  „Ano!“

 

Kouřil jsem s obětí u kamen...

 

* Vy jste prohledali celý byt, a oni se na to dívali?

 

  „Dana si vzala paní a sedla si s ní vedle. Já měl pána. Nejdřív jsem tam s ním kouřil u kamen, to bylo hrozné!“

 

* O čem jste se bavili? Vzpomenete si?

 

  „To už teď ani nevím...“

 

* Takže jsme v okamžiku, kdy vaše paní odchází a vy kouříte u kamen…

 

  „No, asi dvě cigarety! Pak jsem ještě šel do špajzu, tam jsem se trochu napil. Potom jsem si tam zase sednul a povídali jsme si spolu, no... On mi říkal: »Co blbnete...?« A tak! Něco takového tam říkal. A... Najednou se otevřely dveře do kuchyně a Dana říká: »To to ještě nemáš?« No... Tak co je to za ženskou?“

 

* Jako že ještě žili?

 

  „No...“

 

* A co bylo dál?

 

  „Potom zavřela, já jsem ho tam uškrtil a položil jsem ho na postel...“

 

* Čili vy jste si s ním povídal a pak jste řekl: „Nezlobte se, já vás musím uškrtit...“?

 

  „To jsem neřekl! To jsem šel zezadu a hodil jsem mu to na krk, zatáhl... Chvilku se bránil, potom přestal!“

 

O manželce

 

* Co je ta Dana Stodolová zač?

 

  „Obyčejná holka. Já jsem s ní chodil už dvakrát!“

 

* A ona vás do těch vražd opravdu nějak hnala?

 

  „Ona mě uměla tak zblbnout, až jsem to potom udělal. Týden mě vždycky přemlouvala. Po týdnu mě vždycky přemluvila. Pomohl tomu také sex!“

 

* Jasně! Protože vy jste ji miloval jako ženskou…

 

  „Ano! A proto jsem do toho vždycky šel. Kvůli ní!“

 

* Co byste rád vzkázal vaší bývalé manželce?

 

  „Ať dostane rozum a napíše!“

 

* Vy ji pořád milujete?

 

  „Sem tam jo, pořád...“

 

* Takže to všechno, do čeho vás Dana Stodolová zatáhla, jste schopen jí odpustit?

 

  „Ale nedal bych se s ní dohromady!“

 

* Tomu sám nevěříte!

 

  „Víte, co bych udělal? To, co jsem udělal těm ženským. Udělal bych to!“

 

* To je co?

 

  „Zabil bych ji! Kdybych ji potkal venku... Za to, co mi udělala!“

 

* Vy Danu Stodolovou stále milujete, a věříte tomu, že byste byl schopen ji zabít?

 

  „Za to, co mi všechno provedla, bych ji zabil!“

 

* Chtěl byste ji vidět?

 

  „Chtěl!“

 

***

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář