Jdi na obsah Jdi na menu
 


Xaverův Křížový výslech - Zdeněk Vocásek, odsouzený za dvě vraždy: U televize brečívám

4. 6. 2007

Doživotně odsouzený Zdeněk Vocásek (46), »autor« dvou vražd a jednoho pokusu, je poslední český odsouzený k trestu smrti. Byl zamilovaný do herečky Zuzany Bydžovské, uznává ministra Pospíšila a rád by zašel do luxusní restaurace. Ale chutná mu i kuchyně Mírovské věznice. Zdeněk Vocásek nekomunikuje s novináři, přesto poskytl exkluzivní rozhovor pouze rádiu Frekvence 1 a deníku Aha!.

  • Zdeňku, dokázal byste někoho zabít?Obrazek
    „Ne, určitě ne.“
  • Vy si žádáte o podmínečné propuštění na svobodu po dvaceti letech výkonu trestu. Kam by vedly vaše kroky?
    „Moje první kroky by vedly do léčebny pro mladistvé narkomany a alkoholiky, kde mám již vyjednané ubytování.“
  • Co byste tam dělal?
    „Zatím bych s nimi pracoval a dával bych se dohromady z tohoto vězení, protože se potřebuji naučit žít a nabrat dech normálního života.“
  • Vy byste jim v tom pomohl?
    „Dalo by se říct, že bychom si v tom pomáhali navzájem. Já potřebuji pomoc, oni také potřebují pomoc.“
  • Na co se nejvíc na svobodě případně těšíte?
    „Právě na to poznávání těch lidí a normální život“
  • Myslíte si, že zvládnete život na svobodě, ono se za těch dvacet let spousta věcí změnila.
    „Já tomu věřím. Je pravda, že se spousta věcí změnila, ale sleduji televizi, čtu různé časopisy. Takže vím, co se kde děje.“
  • Máte nějaké peníze?
    „Nějaké peníze ano.“
  • Takže byste ze začátku vyžil?
    „Dá se říct, takové dva, tři měsíce určitě.“
  • V čem vás nejvíc změnil kriminál?
    „Myslím, že člověk pozná sám sebe a vlastní osobnost. Pak teprve podle sebe může hodnotit ty ostatní lidi, protože tady musí být sebeúcta a opravdu toho člověka, kterého máme před sebou, považovat za normálního člověka.“
  • Napravil jste se za dvacet let ve vězení?
    „Právě takto přemýšlením o sobě. Také jsem se stal věřícím a to mi dosti pomohlo. A setkal jsem se se spoustou přátel, kteří přicházeli z venku, a s duchovními, kteří se tu několikrát střídali.“
  • Za těch dvacet let ve vězení zažil jste zásadní křivdu?
    „Zažil jsem dost křivd. Mezi vězni, třeba pomlouvání za zády a tak.“
  • Napadlo vás, že až se dostanete z vězení, tak se někomu pomstíte?
    „To mě vůbec nenapadlo. Zvlášť ne teď, protože pomsta patří Bohu a ne člověku, i kdyby někdo druhému ublížil.“
  • Nádražní bufet, nebo luxusní restaurace?
    „Luxusní restaurace.“
  • Sex, nebo umění?
    „Obojí.“
  • Televizní seriál, nebo reality show?
    „Spíš ta show.“
  • Karel Gott, nebo Jaromír Nohavica?
    „Oba.“
  • Radovan Krejčíř, nebo Jiří Kajínek?
    „Samozřejmě Kajínek.“
  • Blondýna, nebo rezavá?
    „Obě.“
  • Jiří Paroubek, nebo Mirek Topolánek?
    „Topolánek.“
  • Co jste měl dneska k snídani?
    „Dnes byl k snídani salát s cibulí.“
  • Co káva?
    „Tu si dělám svoji. Nepiji ústavní kafe ani čaj.“
  • Jak vaří v Mírovské věznici?
    „Jídlo je tady celkem dobré.“
  • Existuje za těch dvacet let, co jste tady, nějaká úsměvná historka?
    „Jestli je úsměvná nebo veselá, nevím, ale jednu bych měl. Je z devadesátého prvního roku, kdy tady byl jeden doživotní vězeň, který tu chtěl třikrát spáchat sebevraždu a nakonec se mu to povedlo. Poprvé se chtěl otrávit léky, ale našli ho a vypumpovali mu žaludek. Podruhé zapálil kamna a odkopl komín, protože se chtěl otrávit, ale začal se dusit a vyskočil k oknu a když se ho ptali, co se děje, tak kašlající křičel, že si chtěl vyzkoušet ovzduší v Kuvajtu. Nakonec se pověsil.“
  • Jako poslední jste dostal trest smrti a Václav Havel vám ho zrušil, jste mu vděčný?
    „Ano, jsem. Vím, že kdyby přišla revoluce o pár měsíců později, byl bych už na druhém břehu.“
  • Jak se ruší trest smrti?
    „To jsem se dozvěděl přesně 3. ledna 1990, kdy přišel na moji celu náčelník s rozkazem od prezidenta republiky Václava Havla, že se můj trest mění na dvacet pět let.“
  • Pak z toho ale bylo doživotí?
    „Teprve až za osm měsíců jsem dostal papír od soudu, že se můj trest ještě povinně zkrátí a pak jsem dostal doživotí.“
  • Jaký máte recept na to, aby člověk vydržel dvacet let kriminálu?
    „Víra, knihy, sebeúcta.“
  • Sebeúcta?
    „Člověk nesmí být proti sobě, nesmí si nic připouštět.“
  • Má člověk v kriminále kamaráda?
    „Záleží jak kdy.“
  • Věříte tu někomu na sto procent?
    „Na sto procent nikomu.“
  • Byl jste kamarád s Jiřím Kajínkem?
    „Bavili jsme se spolu.“
  • Věříte mu, že je nevinný?
    „Ano, věřím mu na základě toho, že to on sám tvrdí, a pak jsou další důvody, jako že v tom jedou i policajti.“
  • Přemýšlel jste někdy nad sebevraždou?
    „Přemýšlel.“
  • Kdy taková chvíle přijde?
    „Třeba když čtete dopis, kde si lidé stěžují, a vy jim nemůžete pomoct.“
  • Jak se z těch myšlenek dostanete?
    „Trvá to delší dobu, člověk o tom přemýšlí a pak se trošku zklidní.“
  • Zavoláte si psychologa?
    „Ne. Já tu nenavštěvuji ani psychologa ani psychiatra.“Obrazek
  • Proč?
    „Myslím, že to není třeba. V jisté chvíli pomůže dobrá, cílená a zdravá modlitba.“
  • Otázka deníku Aha!: Potřebujete k životu sex?
    „Kdo by ho nepotřeboval? Ale tady člověk musí abstinovat.“
  • Kdyby vás pustili na svobodu, budete hledat partnerku?
    „Pokud se mi postaví do cesty a projeví zájem, tak proč ne?“
  • Jde si z kriminálu třeba podat inzerát, seznámit se?
    „Samozřejmě. Mnozí to dělají, ale mně to přijde nefér vůči těm osobám, které jsou venku. Já tady budu třeba dvacet let, budu si s někým dopisovat, nebo někoho oblbovat.“
  • Jaké se vám líbí ženy?
    „Člověk když se podívá, tak to pozná.“
  • Kdo se vám líbí z těch mediálně známých žen?
    „Budete se možná divit, ale nemusí to být žádná krasavice.“
  • Co tedy musí mít?
    „Srdce. Blbá být také nemusí... Vždy jsem se chtěl setkat se Zuzanou Bydžovskou, protože jsme bydleli kousek od sebe, ale nikdy se mi to nepodařilo.“
  • Když se teď o vás v médiích tolik mluví, těšíte se na to, že byste byl na svobodě celebritou?
    „Vůbec ne. Věřte mi, prosím, že mám jen jedinou touhu – normálně žít.“
  • Proč jste sám na cele?
    „Dříve jsme byli všichni pohromadě, ale později někoho z vedení napadlo dát nás po jednom. Prý je to z bezpečnostních důvodů.“
  • Kdo za vámi jezdí na návštěvy?
    „Od roku 2003 nikdo.“
  • Vaši rodiče se prý vyjádřili, že nechtějí, aby vás propustili na svobodu, jak vám bylo?
    „Zpočátku jsem tomu nevěřil, ale pak mi došlo, že to tak asi bude. Ale přitom v roce 2003 tu ještě byli a normálně jsem s nimi debatoval. Mám poslední dopis z letošního roku, kde mi ještě píšou, že mám kde bydlet.“
  • Jak si to vysvětlujete?
    „Vysvětluji si to tak, že nějaký novinář za nimi přímo přišel, ale já jsem nechtěl jít k nim bydlet. Chtěl jsem být v té léčebně a s rodiči se oťukávat, protože jsem jim nechtěl dělat ostudu. Kdyby táta třeba řekl, že je to shoda jmen, že mě nezná, tak by to bylo v pořádku.“
  • Napsal jste tatínkovi dopis, co to má znamenat?
    „Já mu nemůžu psát proto, že neumí číst ani psát. On je bývalý cirkusák, který chodil jen do první třídy.“
  • Když vás pustí, navštívíte rodiče?
    „Myslím, že bych jim jenom zavolal, číslo mám.“
  • Nechtěl byste vidět maminku?
    „Rád bych, ale po tom, co táta řekl, se jim nechci vnucovat.“
  • Jakou vidíte pravděpodobnost, že vás pustí po dvaceti letech?
    „Nemohu k tomu mít nějaký proslov, protože to závisí na soudci a ne na mně.“
  • Co byste vzkázal těm obyčejným lidem?
    „Vzkázal bych jim, aby se na mě už nehněvali a nekonzumovali vše podle médií, protože tam se nikdy nenapíše stoprocentní pravda. A prosil bych, aby mě vzali mezi sebe, abych zapadl do normálního života a dali mi tu velkou šanci s nimi žít na svobodě.“
  • Váš vzkaz pro ministra spravedlnosti?
    „Pane ministře, velice vás zdravím z vězení Mírov a byli bychom velice rádi, kdybyste nás přijel navštívit. Myslím, že ten současný – Jiří Pospíšil – je velmi rozumný chlap. Uznávám ho.“
  • Kdy jste naposledy brečel?
    „U toho posledního soudu, protože mě to vzalo.“
  • Pláčete někdy u televize?
    „Ano, třeba u Pošty pro tebe.“
  • Koho byste si pozval do Pošty pro tebe?
    „Možná bychom to mohli zkusit s někým z rodiny. Třeba tatínka, bratra a sestru.“
Zdeněk Vocásek
(*25. května 1961)

Městským soudem v Praze byl 8. září 1988 odsouzen za brutální dvojnásobnou vraždu a pokus vraždy k trestu smrti. Výkon trestu smrti byl nařízen na 27. prosinec 1989. Prezident Václav Havel rozhodnutí o výkonu trestu pozastavil. Zdeněk Vocásek vychodil zvláštní školu a již dříve byl čtyřikrát soudně trestán. Nedávno požádal o podmínečné propuštění na svobodu, soud zatím v této záležitosti nerozhodl a vyžádal si znalecké posudky. Vocásek tak má reálnou šanci se po více než dvaceti letech dostat na svobodu.

4.6.2007

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ZDÉLENI

Zdenek Vocasek9. 1. 2015 21:21

Ahoj Zdenku predem tě zdravím jsem tvuj byvaly svagr zemrely ti oba rodice mama r. 2010 tata r.2013 bratr je v cizine a sestra take netere jsou us dospele jestly si chces psat tak na muj facebook ohoj Roman